Proč?

Nebe bylo černé, na zem se začal snášet drobný déšť. Dlaní přejela po studené okenní tabulce. Milovala ho. Zavřela oči a vzpomínala na hezká slova, co hladila po duši, na hřejivý pocit štěstí, co se jí rozléval po těle. Zvedl se vítr a v dálce zaduněl hrom. Oblohu proťal blesk. Jenže pak přišel nůž v podobě lži a její lásku nenávratně zabil. Přála si, aby to nebyla pravda, přeci mu tolik věřila, proč by jí to dělal? Proč byla jediná otázka, na kterou nikdy nedostane odpověď... Hezká slova se změnila na nehezká, ale nebolela. Nemohla bolet, protože její láska už nežila. Možná mrzela, mohli spolu vycházet i nadále... Byla nařčena z něčeho, co neudělala... věděli to oba... ale mlčela... Přestávalo pršet, ukázaly se první sluneční paprsky a objevila se duha... nedokázala nenávidět... dvě slova vyřčená do prázda... buď šťastný...a pak jen sepjala ruce v tiché prosbě... prosila o odpuštění všechny, kterým ublížila...