Tak... všelijak

Všimla jsem si, že spousta mých blogujících přátel má "nepsavé" období. Nějak to dolehlo i na mě. Kolikrát jsem si řekla, že zase hodím pár písmenek do placu, ale nakonec jsem to vzdala. Kromě dneška.

Děti
Alča je na dietě, protože začala hodně přibírat. Trošičku jsme jí zmenšily porce jídla, neboť dva talíře omáčky s těstovinami je moc. Zvlášť, když  za hodinu zase chodí
jako lev v kleci a kouká, co by do té pusy strčila. Ve školce má pohodičku, kroužek flétny ji baví a vši se nám zatím úspěšně vyhýbají. Nebo my jim, nevím. Tak doufám, že to tak také zůstane. Poslední školkovou akcí bylo dlabání dýní. Vzhledem k tomu, že tam byla spousta lidí jsme usoudili, že je nejlepší si dýni předpřipravit doma a ve školce jen dozdobit.

Buclík 

S Jiříkem jsem byla včera na očkování. Proti čemu to bylo si ale nepamatuju. Jinak je to rozumbrada, občas parádně vzteklej. Kolikrát, když je společně s Alčou,
tak přímo rostu a nervy dostávají sakra zabrat. No snad se to časem zlepší.

Kudrlinky už jsem ostříhala. Představte si neposedné dítko a maminu, co má obě ruce levé, tak asi víte, jak to dopadlo.  Až bude čas, půjdeme ke kadeřnici 

Jo, andílek.  Máma si dovolila mu nedat mobil a to si dovolila sakra hodně 

Vztah
Střídá se slunečno s bouřkami. Většinu času je ale klid, spíš se doma míjíme. A mě stejně poslední dobou nebaví cokoliv řešit. Většinou jsou to finance nebo to,
že by se nám měl víc věnovat. Nějak mě to unavilo. Jo, vlastně jsem byla v týdnu vytočná, když si takhle jedu do práce a začalo mi škubat auto a klesla rychlost. Paráda, dochází benzín. Ručička byla těsně na červeným políčkem, takže ukazuje blbě. Polilo mě horko, když jsem si představila, že zůstanu trčet v kopci, na hlavní a dost frekventované silnici. Samozřejmě v peněžence ani flok, natož koruna. Nakonec jsem kopec vyjela, vyhodila kvalt a sjela až k budově, kde pracuju. Jirkovi hned letěla sms, že už neodjedu, ať kouká přivézt benzín. To je to, co mě štve. Že kvůli novému autu není ani na ten mizernej benzín, natož na věci běžné potřeby. No nic, jaký si to uděláš, takový to máš, bude hůř.

Práce
Klid a mír, musím navštívit nejvyššího, abych zjistila, jak to bude (nebo spíš asi nebude) dál. Jediné, co mě zklamalo je to, že výše platu je stále stejná. A taky to,
že se v tobě pořád nevyznám...

Já
Já, já, já, jenom já... Konečně jsem po čtyřech dnech umyla nádobí. Kolega se divil, že nemáme v dnešní době myčku. No co, když na ni není... Cvičím. Poctivě. Zumbu. Váha je opět pod číslem 70. Teď mi to lítalo jako hrom. Střídavě 72, 71, 73. Takže uvidím, jak to bude dál, ale jásám, neboť se mi postava trošku zformovala a je mi vidět i pas.  A změním barvu vlasů. Domluvila jsem se ségrou, jestli by mi neudělala melír. Půjdu do světlých barev, i když v oblibě mám ty tmavší. No co, změna je život...

A pamatujete na to mé očko? Tak už nevypadám takhle: 
 

PS: A tobě, Renátko, moc děkuju