Lepší zítřky 1

A protože je venku zase nevlídně, většina z nás je napadená bacilem, tak jsem pro vás sesmolila povídku. Něco jsem si převzala z reálu, něco je vymyšleno, tak jen přeji hezké čtení.

Vytáhla jsem ze skříně vínové šaty. Naposledy jsem je na sobě měla před x lety, ale i po těch letech se stále tváří moderně. Ples se rychle blíží, ale že by se mi nějak chtělo se říct nedá. Právě se totiž nacházím ve stavu lehce na umření a na nějaké plesání nemám ani pomyšlení. Přesto se svlékám a snažím se na sebe titěrný kousek rudé látky narvat. A nedaří se mi to ani omylem, leda že bych byla o nějakých pár kilo tenčí. Po pár minutách to vzdávám a vztekle hážu šatky na dno skříně. Možná někdy příště.

Kriticky se pozoruju v zrcadle. Vlasy by chtěly zkrátit a zesvětlit. Povislá prsa a břicho po dětech už neřeším. Spíš mě trápí jiné věci, které díky těhotenství, hormonům a rychlému a velkému přibívání na váze povolily či vylezly na povrch zemský. Jen se o nich moc nemluví. I když nějaké to kilo ještě nekompromisně shodit musím. Nejen kvůli lepšímu pocitu ze sebe samé, ale i kvůli zdraví. Pozoruju svůj dekolt. Pod bledou kůží prosvítá spleť žil. Na levé noze se mi udělala křečová žíla. Předzvěst problémů v budoucnu.

Na ples nakonec půjdu v bílé košili a černých kalhotách. "Proč sis nekoupila nějaké tričko se zavazováním za krk a se třpytkami?"  Udivená otázka švagrové. Protože mi žádné nebylo. A taky jsem byla nakupovat na poslední chvíli. Každopádně se v tom vybraném oblečení necítím žensky. Přitažlivě. Ne na plese. Neznám ženu, které by nedělaly dobře obdivné pohledy. Rukou šátrám po kapesníku. Ano, se skleněným pohledem, nosem odřeným od neustálého smrkání a v oblečení, ve kterém vlastně ani jít nechci, budu vypadat velice přitažlivě. No co, nepamatuju si, kdy jsem byla žádoucí pro toho svýho a ostatním to může být šumák. Momentálně se stejně nacházím ve stavu, kdy je to jedno i mně.

"Jde vidět, že ti pobyt doma prospívá, vypadáš dobře"  konstatoval bývalý kolega, když jsem zavítala na krátkou návštěvu. Potěšilo to a nehodlám se zabývat tím, jestli to bylo myšleno tak nebo onak. Jak známo, muži mají jiné myšlení než my, takže bych určitě za tím hledala něco, co nebylo. "Ahoj, ani nezavoláš, nenapíšeš."  Tak tohle byla provokace od jiného kolegy. Já totiž občas napsala. Jenže z devadesáti procent jsem se stejně odpovědi nedočkala, kolega je nepsavec. Stejně mu tu provokaci jednou vrátím.

...pokračování příště...