...líto, je mi líto... už teď vím, že se mi bude stýskat...
No, abych vám to objasnila. Zastavila jsem se u našeho nejvyššího a zeptala se ho, jak to vidí s mou prací dál. Určitě víte, že mám smlouvu jen do konce prosince. Prý kdyby záleželo na něm, klidně si mě tam nechá, protože je s mou prací spokojen. Ale bohužel záleží na tom, jak rozhodnou místa vyšší a ta budou rozhodovat až v půlce února příštího roku.
Stejně se rozhoduju, co dál. Ráda bych od září začala studovat vysokou. Pořád nevím, jestli se mám vracet na své "staré" místo nebo začít hledat nové. S platem to bude bída, byla jsem státní zaměstnanec a mám pocit, že se nedostanu ani na desítku čistého. Na tu pomalu nedosáhnu ani teď. Ale ještě víc mě děsí ta pracovní doba. Od dubna se jedou víkendy, svátky... O velké prázdniny bych měla volno jen pondělí. Nová šéfová byla sice vstřícná, občas bych si mohla vzít i nějaký ten víkend volno nebo krátkou dovolenou... kvůli dětem. A právě kvůli nim to řeším, vídala bych je strašně málo. I když přes zimu se jede normální osmihodinovka. Vím, že každá práce má něco... Mám prostě o čem přemýšlet.
Mám volno v cvičení, protože mě děsně bolí v krku, ale mandle mám v pohodě, takže to angína nebude. Alča má nejspíš to samé, byla jsem s ní u dr., krk má sice trochu zarudlý, ale angínu ne. Naštěstí. Uvidíme, co se z toho vyvrbí.
PS: Zrovna přemýšlím nad tím, že se asi protiklady přitahují. Když pominu povahové vlastnosti a soustředím se jen na vzhled, tak se mi vždycky líbili vysocí a tmavovlasí muži... Tak proč jsem si pokaždé začala s úplně opačnými typy? A to dokonce i ve snu, kde by mi mohl můj mozek udělat radost a šoupnout mi tam pořádného chlapa. Teda... ne že by ten chlap, co tam byl, nebyl pořádnej, to zase ne... Ale byl to... modrookej blonďáček...
PPS: Renátko a představ si, že i přestože je ten klučina modrookej, tak i přesto je to chlap na správném místě... Kamarád. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí
