Dneska jsem si řekla, že bych vás mohla obšťastnit nějakým tím stručným článečkem o tom, jak se mi vede. Ačkoliv jsem v posledních dnech nepsala, snažím se sledovat, co je kde nového či starého a občas zanechat i nějaký ten komentář.

Jak se říká, změna je život a pár maličkých změn se u mě událo:

Za

... jsem černej pasažér, nemám cíl ani směr ... vezu se načerno životem a nevím... jsem černej pasažér, nemám cíl ani směr, vezu se odnikud nikam a nevím, kde skončím...

Na vědomí se dává, že z důvodu vytíženosti a přetíženosti budou tohle na hodně dlouho poslední písmenka, která sem dávám...

Krásný den všem

PS: Ať žijou minijikry...

... když do plachet nám vítr nefouká ...

Jsem naštvaná. Sama na sebe. Řekla jsem něco, co vyznělo jinak než mělo a teď mě to mrzí. Druhé straně jsem se omluvila, ale mlčí. Jak se říká, pozdě bycha honit. Kromě toho, v komunikaci nejsem moc dobrá.

Tak si alespoň zazpívejte

Mám chviličku času, tak ve stručnosti, co je u nás nového.

Alenka byla ve škole. Základní škola, kam bude chodit, pořádá tzv. Školu nanečisto. Děti se tam neučí to, co se budou učit v první třídě, ale učitelka je připravuje na to, co by měly umět, než půjdou  do školy. Je to jednou za měsíc a první hodinu učitelka věnovala orientaci v prostoru (vpředu, vzadu, nahoře, dole, vlevo, vpravo).

... ráno, jako když se neznáme, najednou do země se koukáme... dej se, dej se políbit...

... jenže tentokrát to zvířátko bylo větší a chlupatější než předtím...

Stručně, zdrhnul mi pes při stěhování ze dvorka do kotce (polovička to jen okomentovala slovy: co ses do toho srala), ale mě už prostě nebaví chodit kotelnou, kde je tma jak v ranci, páč se rozsvěcí úplně na druhé straně. Taky se ke mě nedostane poštěvačka, když nám něco nesne, v nejbližších dnech zrovna čekám