Po dlouhé době přidávám pár řádků, neboť PC doma nám zkratoval a byl v opravně. A z práce se sice do administrace dostanu, napíšu nadpis, ale dál se už nedostanu, nevím proč.

Před Vánoci Alča přinesla domů dárečky - vši. Nasadila jsem tvrdou odvšivovací kůru a doufala, že kombinace psího šamponu, Liquida a Difusilu pomůž (pomohla z části, vši jsou dnes odolný, až to není hezký). Součástí

...vstoupila zas do někoho z nás...

Jo, do mě. Závidím všem, kteří nemají starosti se splácením svých závazků a můžou svým dětem koupit vše, co potřebují (nemyslím tím: vše, co chtějí, na to prosím pozor). Dnes bez komentářů, protože si velmi dobře uvědomuju, že si za to všechno můžeme sami. Já to vím. Prostě jsem musela.

Výkřik do tmy...

Tak jsem se konečně od drahé půlky dočkala té úžasné větičky: "Já vydělávám dost, to ty vyděláváš málo." (větu, že jsem měla zůstat v předešlé práci, jsem už taky slyšlela, i když ne od polovičky).

Všichni víte, že s financemi jsme na tom prachbídně. Kromě mé rodiny (za což jsem velmi vděčná a strašně mě mrzí a štve, že nejsem schopna jim to splácet) mi půjčila minulý měsíc ještě jedna osůbka určitý finanční obnos. A to i přes to, že má také své výdaje, jako každý z nás. Na tom by možná nebylo nic divného, kdybychom se neviděli pouze dvakrát v životě (doufám, že to říkám dobře

... na svou dceru, neboť na vysvědčení měla samé jedničky.  (chtěla jsem vám ho sem hodit, ale jsem opět v nouzovém režimu)  Jsem hrdá i na synka, že školkou proplouvá bez větších průšvihů

A