Každý člověk jednou potká člověka svého života, ale málokteří ho poznají včas...

am: Ani mi nemluv, Renátko. A to jsem to mudr říkala i ukazovala v osmi měsících, v roce... Prý je čas. Od půl roka (tak nějak) se mu to snažím stáhnout. Ani o milimetr, dírka velikosti špendlíkové hlavičky a ještě je ta kůžička nějak vystouplá, když to stáhnu. Špatně se to popisuje, třeba u ségřinýho prcka to jde vidět, že to snad stáhnout půjde, u Jiříčka vůbec... No nevím, na podzim mě čeká ta Alča, prostě si ty jejich "spodky" musíme parádně užít. Jinak jsem ráda, že jsem se taky k pár písmenkům dostala, většinou se jen míhám.