...všude ležel sníh a pofukoval studený severák. Po prázdné silnici kráčel muž držící kolem pasu drobnou ženu. Tak krásný pocit ona žena už dlouho nezažila...
Otevřela oči. V domě byl klid, všechno spalo. Povzdychla si, byl to jen sen. Večer měla velkou chuť se pomilovat. Ale nic nebylo, stačila jedna otázka směřovaná k manželovi a jeho odpověď. "Čistil sis zuby?" "Ne" zavrčel a otočil se na bok. Nechápala to. Nesnášel, když se ho takhle ptala a ona nesnášela to, že se ho vůbec musí ptát a stát mu za zadkem jako malému děcku. Nejen v takových maličkostech, byl nerozhodný a trochu flákač i v dalších věcech. Ráda se líbala a v sexu měla ráda čistotu. Bylo úplně něco jiného, když šel člověk do postele čistě vykoupanej a navoněnej, dokázala si to víc užít. Její manžel to věděl, pubertu měla už dávno za sebou, takže se nestyděla říct, co jí vadí. Pokud možno taktně a jen jednou. Doufala, že si to druhá strana vezme k srdci. Nevzala. Tak si zvykla příliš se nelíbat. Zvykla si i na jiné věci. Člověk si přeci zvykne na všechno, pomyslela si a zavřela oči.
..."Jdi už." Z tónu jeho hlasu poznala, že už ji u sebe nechce. Cítila se uražená. "Dobře, když chceš, já půjdu"...
Ten den jí v práci nic nešlo, což neuniklo ostřížímu zraku její kolegyně a zároveň kamarádky Lenky. "Co je to dneska s tebou, Marie? Něco doma?" "Ne, ne, v pohodě." Vlastně si neměla na co stěžovat. Manžel vydělával, o rodinu se staral, ve většině případech se jí snažil vyjít vstříc, tak proč je sakra pořád tak nespokojená? Lenka změnila téma. "Všimla sis, jak to dneska Mirkovi sluší?" Neodpověděla. Samozřejmě si všimla. Mirek byl ten, kterého vídávala ve svých snech. Byl to ten, který ji v posledním snu řekl, ať už jde. Hodný, milý, galantní. Chlap, kterého si vážila. A který se jí líbil. Na začátku to to vypadalo, že by mohlo být něco víc. Oba měli své rodiny, to se ostatně v jejich věku předpokládá, takže by šlo jen o zpříjemnění všedních dní. Ale teď? Nemohla se zbavit dojmu, že to někdy něčím parádně pokazila. Jen nevěděla kdy a čím. Mohla se ho zeptat. Tušila, co by jí odpověděl. Že je vše v pořádku. Slušňák za každých okolností. Už několikrát měla nutkání se ho na rovinu zeptat, jestli se nechce pomilovat. Věděla, že by řekl ne. Slušně, to on uměl. Pro ni trapas jako hrom. Možná by se cítíl trapně i on. "Marie, Marieeee, slyšíš?" Trhla sebou. "Už máš zase hlavu v oblacích?" smála se Lenka.
Ještě jednou se otočila po Mirkovi a jejich pohledy se setkaly. Usmál se a zámaval. Zvednutím ruky mu odpověděla na pozdrav a v duchu si smutně povzdychla. Kdybys jen věděl...
...mnoho věcí a mnoho důvodů, proč nemůžeme být dále spolu, vše se mění, já za to nemohu...
