Aj tak, tak... všelijak...

Doma neskutečný bordel, ale mě to vůbec nevzrušuje, protože práce nemá nožičky a neuteče. A když jsme u práce, včera jsem se v ní zdržela trochu déle, připravujeme se na inventury. Jsem hold pracovitá jako včelička. V krku mě ještě občas pobolívá, ale už nejsem na Ibalginech. Ve středu mě kolegové vytáhli na mecheche. Jídlo, muži a zpěv. Bavila jsem se parádně, dokonce mě vytáhli i na taneček. Já, takový poleno, a měla jsem tančit polku a valčík... No co vám budu povídat, nasmáli jsme se. Domů jsem vezla kolegyni, která mě dorazila větičkou: Jemně mi ho mni.  To když jsem vzala prudčeji jednu zatáčku. Jo a modroočko tam nebyl, neboť to byla jiná parta...

A dnes jsme měli jet s Jirkou na hokej do Litvínova. Jenže moje mamka jde zítra do práce, Jirkovo je nastydlá a hledat hlídání jinde se mi nechtělo, tak jel sám. Spolu pojedeme jindy. Tak je ze mě dnes slaměná vdova. Zacvičila jsem si zumbu a teď poslouchám hity mého mládí.

Synek a dcerka v pohodě, i když včera jsem prcka málem přetrhla. Nahnala jsem děti do postele a vlezla si tam s nimi, že je uspím. Mobil strčila pod polštář a usnula.Dcerka taky. Synek ne. A tu se proberu a vidím Jiříčka, jak zuřivě mačká čudlíky na mobilu. Mrknu na display a na něm svítí: Zadejte PUK kód. No tě pic, mobil jsem vypnula a šla uspat synka s tím, že mě určitě šálil zrak. Nešálil. SIM samozřejmě stará x let, papíry od ní dávno nemám a PUK je bůh ví kde. Takže na net a začala jsem hledat info, co s tím. Našla, že stačí zavolat na operátora, a ten mi kód dá s tím, že mi odečte nějakých 95 Kč z kreditu. Chá, chá. Jsem v mínusu 15 Kč. No nic, Jirka dnes zajel do prodejny a tam mu milý pán kód PUK dal zadara. A stačilo mu jen telefonní číslo a číslo SIM karty.

PS: Tak mě napadá. A co vy? Preferujete plnovous nebo hladce oholenou tvář?